panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8
Dr.
Ludoviko Lazaro Zamenhof – (1859-1917)
Narodil
se v Bialystoku, jeho otec a děd byli učitelé jazyků, což poznamenalo i
mladého Zamenhofa. V r. 1905 napsal, že lidská řeč byla pro něj vždy
nejdražší ze všeho na světě. Z jazyků nejvíce miloval ruštinu,
v které byl vychován, v mládí se chtěl stát velkým ruským básníkem.
Dokonale hovořil a psal také polsky a německy. Poměrně dobře znal také
francouzštinu a částečně dalších osm jazyků.
Gymnázium
vystudoval jako premiant, medicínu studoval v Moskvě a Varšavě. Profesi
praktického lékaře záhy opustil, nesnášel pohled na trpící a umírající.
Specializoval se na oční lékařství.
Zamenhof byl židovské národnosti.
A ačkoliv miloval ruský jazyk a Rusko, pocítil, že jeho láska je odměňována nenávistí,
že ruská vládnoucí vrstva ho pokládá jeho a jeho spoluobčany za bezprávné
cizince. Rodný Bialystok byl etnicky pestrým prostředím: Židé (80 %), Poláci,
Rusové, Němci. Zamenhof o zdejších poměrech napsal:
Všichni se zde nenáviděli, znevažovali, utlačovali
mé bratry. Viděl jsem, že také všechny ostatní rasy žijící v mém městě se
navzájem nenávidí a pronásledují… velmi jsem tím trpěl a začal jsem snít a
takové šťastné době, kdy všechny národnostní spory zmizí, kdy bude existovat
jazyk a země stejným právem pro všechny občany, kdy si všichni budou rozumět a
budou se mít vzájemně rádi.
Láska
k jazyku obecně a myšlenka universálního mezinárodního jazyka se stala pro
Zamenhofa osudovým. V dopise Borovkovi napsal:
„Myšlenka, jejímuž
uskutečnění jsem věnoval celý svůj život, se u mne objevila již
v nejútlejším dětství a od té doby mě nikdy neopustila: žil jsem s ní
a ani jsem si nemohl představit, že bych ji opustil.“
První učebnice vyšla 14.
července 1887 a byla pro Rusy:
Dr.
Esperanto:
Международный
язик.
Предисловие
и полный
учебник (por Rusoj).
Téhož
roku vyšly jazykové verze pro Francouze, Poláky a Němce.
První učebnice pro Čechy vyšla r. 1890 v Pardubicích.
Další
jazyková díla Dr. Esperanta – L. L. Zamenhofa:
§
Universala Vortaro de la lingvo internacia Esperanto (1894),
který je šestijazyčný: esperanto – francouzština – angličtina – němčina –
ruština – polština
§
Fundamenta Krestomatio de la lingvo Esperanto (1903)
§
Fundamento de Esperanto (1905)
§
Lingvaj respondoj („Jazykové odpovědi“ tazatelům,
publikované postupně od roku 1996)
(Knihy vystavit ve vitríně.)
Slovník „Universala Vortaro“ Zamenhof uvádí slovy:
Všemu, co je
napsáno v mezinárodním jazyku esperanto, lze porozumět za pomoci tohoto
slovníku. Slova, která spolu tvoří jeden pojem, jsou psána dohromady… Tak
například slovo „frat’in’o“, představující jeden pojem (sestra), je složeno ze tří
slov, z nichž každé je třeba hledat samostatně:
frat’ =
frère; brother; Bruder; брат; bratr
in’ =
přípona značící ženskou osobu
o =
mluvnická koncovka podstatného jména (jedn.č., 1. pád)
fratino =
sestra
Jazyk
bez literatury není plnohodnotný, proto Zamenhof přeložil řadu děl:
§
Ch. Dickens: La batalo de la vivo (Velké naděje)
§
W. Shakespeare: Hamleto (Hamlet)
§
J. W. Goethe: Ifigenio en Taŭrido (Ifigenie
v Tauridě)
§
J. B. Molière: Georgo Dandin (Jíra Danda) (Chudák
manžel)
§
J. Ch. F. von Schiller: La rabistoj (Loupežníci)
§
N. V. Gogol: La revizoro (Revizor)
§
E. Orzeszkowa: Marta (Marta)
§
H. C. Andersen: Fabeloj (Pohádky)
§
H. Heine: La Rabeno de Baĥaraĥ
§
Malnova Testamento (Starý zákon)
(Ve vitríně se mohou vystavit uvedené
překlady.)
Zamenhofovy
básně:
La espero (Naděje), La vojo (Cesta), Al
la fratoj (Bratrům), Preĝo sub la verda standardo (Modlitba pod zelenou
standardou), Mia penso (Moje myšlenka), Ho, mia kor’ (Ach, mé srdce).
(Vystavit by se mohly 2 strofy básně La
espero.)
L.
L. Zamenhof:
LA ESPERO
|
En
la mondon venis nova sento, Tra
la mondo iras forta voko; Per
flugiloj de facila vento Nun
de loko flugu ĝi al loko. |
Ne
al glavo sangon soifanta Ĝi
la homan tiras familion: Al
la mond’ eterne militanta Ĝi
promesas sanktan harmonion. |
Dvě
rozhodnutí Dr. Zamenhofa, která byla pro esperanto a jeho vývoj mimořádně
důležitá:
1.
Aglutinační
charakter jazyka
Zamenhof
ve své čítance „Fundamenta krestomatio“ napsal (s.248):
Zavedl jsem úplné rozčlenění slov na elementární významové jednotky (morfy),
které mají funkci samostatných slov a jsou co do tvaru neměnné. Celý jazyk tak
nesestává z gramaticky měněnných (flexivních) tvarů, nýbrž z tvarů
neměnných.
Zamenhof tak následoval příklad turkotatarských jazyků. Tento specifický charakter esperanta, usnadňující jeho studium a užívání, byl později konstatován jazykovědcem N. J. Marrem, profesorem univerzity v Petrohradě.
Podle jazykové typologie je esperanto jazykem syntetickým aglutinačním, slova neskloňuje a nečasuje jako čeština, pouze skládá slova (lexémy) na způsob stavebnice.
2.
L. L. Zamenhof
se vzdal práva řídit vývoj jazyka
V
deklaraci 1. světového kongresu esperantistů v Boulogne-sur-Mer (1905)
bylo přijato rozhodnutí:
Esperanto nemá žádného osobního zákonodárce a nezávisí na žádném člověku.
Všechny názory a díla autora esperanta mají, stejně jako názory a díla každého
jiného esperantisty, charakter ryze soukromý a pro nikoho závazný. Jediným,
jednou pro vždy závazným základem jazyka esperanto je dílo „Fundamento de
Esperanto“, v němž nikdo nemá právo dělat změny.
Toto prozíravé rozhodnutí způsobilo, že esperanto stále představuje jednotný, i když vyvíjející se jazykový systém.
Dále umístit na panelu:
Foto nebo obrázek Zamenhofa, např. od
A. Bartošíka.
panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8