esperante

Autorské čtení v Domově Sue Ryder v Michli 28. 3. 2007 z knihy Vzkříšení

Recitují Věra Ludíková a Radovan Lukavský

VZKŘÍŠENÍ

SLUŽBA LÁSKY A OBĚTI

Do nastavených dlaní

sypeš nám perly svých slov,

a my prsty od sebe oddálili…

Dál hledáme je, Pane náš.

Jen stín, stín v žízni,

v žíznivé krajině vyhledat!

Pod cedrem nachází skupina klid,

pod cedrem kolem Učitele.

Pod modrým nebem,

nebem bez mraků

jen ještěrka se mihne,

jinak neruší je nic.

Nebe Zemi oslovilo…

Dřív slyšelo jen mlčení.

Když zemi znovu Kristem oslovilo,

Vzkříšením ji k Lásce obrací…

Velký pátek, v černi zahalený,

čeká otevření skal…

Všude okr, šedobílé tahy štětce.

Cítíš blízko živý stín…

V Božím hrobě, malém, těsném,

víš, že vpravo čeká uklidnivá tvář.

Žádný strach a žádné chvění…

Jako v spánku. V matném světle

v lístcích oliv, v prachu země

překračuješ nachy slzí Panny Marie.

Jsem tam také. Pán, ač hovoří tiše, naléhá:

Ti, již chtějí přiblížit se ke mně,

proč v čele nesou trnů plné korouhve?

Vy, vykoupeni, poraněné ošetřete mastmi.

Lásku, balzám duším šiřte dál

a nezištně rozdávejte.

V Novém věku totiž lidé Kristu blízcí

budou bez odměny hojit rány.

Místo bohatství a peněz

budou dobré skutky ctěny.

Démanty v prstenech zásnubních jsou

nebeským spojením se zemí.

Oči upřené k démantům na nebi,

to nebe do země se převtělilo.

Vzkříšením se stvrzuje

pozdvižení člověka vzhůru,

k Pánu a k jeho Otci.

Dávná proroctví se naplnila.

Znovu z prachu zvedáš hlavu,

tušíš Vzkříšení lidství.

Budeš-li se Pánu chtít podobat,

budeš šťastný, budeš věčný.

Naplnila se dávná proroctví

pod nebem kolmých paprsků,

v zemi zkoušeného lidu

podle svědků v rouchu z rouna.

Veliké, veliké vítání ratolestmi,

ohňostroje uvítání na Květnou neděli

před katarzí Křížové cesty,

před svítáním Vzkříšení.

Otec dal lidem Syna,

aby je učil i varoval,

aby jim pověděl v podobenstvích,

že bez Lásky jiné cesty není…

Postupně slupky tajemství se odkrývají…

Podle svědků v režném rouchu

zemřel Syn, aby třetího dne

vstal z bílých pláten.

Zmrtvýchvstání rozeznívá

závratnou symfonii,

oslnivou zeleň všech lístků a stvolů,

duchovním bytostem

se dostává milosti.

Duše vystupuje z lastury,

z tíživých pláštíků

stoupá výš ke svému Učiteli.

Je čistá, bílá a duhová,

s tisícem lotosových plátků.

Ona ti napoví

o tajemství veliké Lásky.

Odlupují se slupky tajemství

jako kůra z pomeranče,

jako omytí z nánosů času,

vrstva za vrstvou, hloub a výš,

dál, bolestně dál ze zapomnění,

dál, až na samý okraj poznání

s partnerem, s Láskou za ruku,

s vírou v Tebe, Pane,

až tam, kde sídlí pravé směřování

od bodu alfa k bodu omega,

k příkladu Pána,

dospět tak až k zduchovnění.

Tvá slova jsou voda živá,

jí křísíš vírou malé, malověrné,

stříbrnou kropenkou je křísíš

a kážeš: Vstaňte už z prachu cest!

Uprostřed květu lotosového,

uprostřed rozvinutých plátků

je kříž s Ukřižovaným,

blizny a tyčinky poseté démanty.

Vesmírný Pán všech dobrých energií,

to jsi Ty, Pane náš.

Již brzy budou ti, kdo Tebe ctí,

váženi a ctěni jako Ty.

Pane, ne o spásu vlastní duše

usiloval jsi, ale o duše naše,

odjinud přišel jsi, z řádu Kosmu

na zemi přišel jsi, mezi nás.

Odjinud přišel jsi, od Otce,

od Tvůrce, z duchovních sfér,

a jako člověk učils nás,

že na světě nade vše je Láska.

Láska Otcem seslaná

skrze Tvá slova a skutky.

Otec nám do rukou dává Lásku,

Lásku bez konce a bez začátku.

Až tam, do krajin rajských plání,

medonosných květů, pastvin zelených

a nedohledných vinic,

až tam míří naše touhy…

Až tam, kam lidské oko nedohlédne,

směřuje naše hledání Tebe, Pane.

S Tebou, Pane, spolužilo utrpení,

růže z Jericha rozkvétá a voní…

Vrstva za vrstvou

odkrývá tajemství Vzkříšení,

Vrstva pod vrstvou odkrývá

úžasnou velikost Božího Tvoření.

Vrstva nad vrstvou probouzí

všechna okvětí a šeříkové laty.

Otevřené vějíře palmových listů

jsou dlaně připravené ke stisku ruky.

Vzkříšení je středobodem v prostoru.

On, Pán, je tím středem bodů,

k němu sbíhají se fotonové nitky,

jež rozsvěcují svatozáře.

K němu světelné struny sbíhají se,

všechny harfové struny,

napjaté, pružné, stříbrné,

k němu směřují a prostor rozchvívají.

Naléhat potichu, jako se hlásí předjaří,

utichlé naléhání v smrti…

Veliké srdce vzkříšeného Krista,

veliké srdce tepající

dál pro nás bije

pod sladkou vůní fíkovníků,

hořkou vůní mandlovníků,

pod těžkou vůní jasmínů a mimóz.

Úžasné vzedmutí tvůrčí síly

zažehnuté Vzkříšením,

horotvorné erupce, tvořivé obří vlny

objímají svět jak mořské víly.

Absolutno vdechlo život na zemi.

V obrovském rozmachu tvůrčí síly,

síly duchovní, stvořilo

nejprve nejvyšší rozměry duchovní.

Když všechny ruce se propojily,

sepnuly k modlitbě,

k prosbě o Tvoji přízeň, Pane,

země vystoupila na špičky…

Vzkříšení – to je podání ruky

Stvořitelem,

to je podání ruky Stvořiteli,

to je vzedmutá vlna Lásky a nenásilí.

Vzkříšení – to je zrození Vesmíru,

Vesmíru v nás,

jako mladé osení

je symbolem znovuzrození.

Sám Bůh nás navštívil

ve svém Synu,

aby ho třetího dne vzkřísil

a z něho učinil Pána.

Cypřiše jako svíce na oltáři

v kraji Pána

jsou toho svědky,

skřivan pouštní přísahal.

Démanty jsme rozdrobili…

Na prach je hádky rozemlely.

Poprašek z cesty lehce odvátý

odkrývá stopy slabostí a nízkých energií…

My dlouho, předlouho tápeme,

hledáme nejdražší perlu,

nejryzejší pravdu, nejhlubší poznání

a penězi ani platit nemusíme.

Penězi se ani koupit nedá,

a přitom je tak blízko nás.

Můžeme si totiž být docela jistí,

že nejdůležitější je Láska –

v Božím plánu prvoplánová.

Tam někde vysoko nahoře nad námi,

ve vyšších energetických hladinách,

se připravují pod dohledem

všech již zemřelých patronů

a velikánů bdících

nad budoucností české země

a celé naší planety

naše osudy, naše dny.

Na zemi je už jen dotkáváme,

dotváříme naší svobodnou vůlí,

rozumem a prací.

Postavíme slavobránu z bílých růží,

slávy bránu do nebes

až k Tobě, Bože,

prostory mezi námi se propojí…

Nebe se prolíná už se zemí,

když k zemi sestupuje.

Nebe se propojilo se zemí,

když vzhůru tělo Pána vystoupilo.

Nebe se Synem spojené

k zemi sestoupilo.

Z brokátových svatostánků

země vzhůru vzestoupila.

Všechny výšivky hedvábnou nití

na bílých přikrývkách stolu Páně,

všechny šatičky Jezulátka zlatem zdobené

byly vyšity velikou láskou.

Nebe s Pánem spojené

sestupuje na zemi

klenbou duhy v nachu červánků,

duchovní energií prozářených.

Země se rozepjala až k nebi

pažemi Pána,

jenž zemřel na kříži

a pak jako paprsek zamířil k Otci.

Země vystupuje až k nebi

rukama sepjatýma k Otci,

k Pánovi, jeho Synu

a k Matce Marii, vzácné paní.

Pod křížem trpělas, Matko Maria.

Lněná plátna bělilas, Matko Maria,

jako bys tušila,

že jednou je ovineš kolem Syna.

Když jsi je kropila,

za každou kapkou Tvoje slza spadla.

Chodidla Tvého Syna pálil písek

i přes řemínkové sandály.

Písek, který mělas v očích

z obavy o svého Syna, Matko Maria,

naplnil pohár, do kterého

i my sůl ze svých očí vsypáváme.

Dlaněmi vtíralas vonné masti

a palmové oleje, Maria Matko,

do chodidel, pro která, kdyby ožila,

bys celou sebe dala.

Kdybys moře byla vyplakala, vánek z něj

nesvlažil by Synovy živé rty.

Veliká víra ve Vzkříšení dala Ti sílu

protrpět se společně se Synem

nejvyšší obětí, svatá Matko Maria.

Tebe znovu prosíme,

ze své víry a veliké lásky

dej světlo našim duším, Matko Maria.

Nebe se Zemí se spojilo

Vzkříšením Pána,

jeho vzestupem vzhůru

a dolů poselstvím.

Je pro nás velikým závazkem ctít

Vzkříšení Pána, pokračovat v díle

našich předků pod dohledem

všech zemřelých patronů naší země.

Vzkříšení je vzepětí zevnitř

do obřího kalicha, kalicha hořkosti,

kalicha zlatého s rubíny vína.

Tvé světlo hledat a nalézat v sobě štěstí.

Boží a lidské se v Kristu prolínají,

Kristus je člověk, jenž zázraky konal

a Pán je Bůh s lidskou bolestí.

Boží a lidské se navždy propojuje.

Bez Tvé vůle, Pane,

budou jen pláňata ze všech plodů.

Bez Tvé vůle, Pane,

stanou se planými naše duše.

Nebe se Zemí se spojilo

prsteny zásnubními se smaragdy lístků,

když Krista dolů seslalo.

Všechna mořská oka na to pohlížejí.

Nebe se Zemí se spojilo

prsteny snubními ze zlatých listů podzimu,

když vzhůru Pána vyzvedlo.

Blankytná jezera to odrážejí.

Všechna mořská oka a jezera

hledí na úžasnou věc:

Vše na zemi se usmířilo

velikou Láskou.

Prostory mezi nebem a zemí

křižují vzkazy od Otce a Syna k nám.

Nezměřitelné dálky mezi zemí a nebem

křižují modlitby k Otci i k Pánovi.

Vzkříšení Nový věk překračuje,

vstupuje do éry nové,

spojuje nás s předky i s budoucími.

Nebe se zemí se již připravuje….

Když Zemi se přitížilo,

volá Otce, volá nebe,

všemi ústy volá, prosí Pána,

Boha prosí o pomoc.

Cypřiše přísahají vztyčenými prsty,

míří jimi do nebes,

že čekáme, ač málo trpěliví,

na příchod Tvůj, náš Pane.

Vavříny chtějí dát Ti čerstvý věnec,

Ty máš již svatozář kolem témě.

Olivy si přejí dát Ti olej

pro Tvoje svaté pomazání.

Tvůj kraj je stále ještě krásný

s květy oleandrů,

i když jen odleskem je hýřivé flóry,

bez přestání dodnes vypásaný.

Lotos by tu měl též kvést,

lotos s tisícem plátků

jako symbol duchovních energií

a šířit je až tam, vzhůru k Otci, do nebes.

Vzkříšení, to je kalich lilie, její křivky,

dál do prostoru šíří bělost,

čistotu a vůni,

až do prostorů duchovních dimenzí.

Jako doplňkové barvy spoluvytvářejí bělobu,

roztančeny v kruhu

tvoří spolu barvu bílou, barvu roucha,

čistotu duší, vznešenost myslí.

Všemi póry bílých kalichů i plátků

přijmou vzkazy shůry,

modlitby naše šeptajíce na oltáři

vydechují svou vůni vzhůru k Pánu.

Kdo jeho učení přijímá,

už teď na zemi dostává se mu klidu,

jež rozlévá se do konečků prstů,

do očí, jež vidí všechno světlé,

do všech částeček a nervů,

do buněčných jader,

do všech strun a chvění,

jež dobro šíří kolem nás.

Tvůj klid nás prostupuje, Pane,

jen sem tam lehounce zachvěje se

jako žilky všech lístků jabloní a dubů

v mírném vánku, vichřicím vzdorující.

Dokud jsi s námi, Pane náš,

dokud nad námi držíš ochrannou ruku,

dokud bdíš nad námi

a vdechuješ život do zamrzlých vod,

dokud vdechuješ život

do zamrzlých úsměvů bojácných,

do zatuhlých šíjí strachu,

dokud nás dál učíš,

že Láska je v Božím plánu

prvoplánově,

není čeho se bát,

nemáme se čeho obávat.

Kdo má dobrou zkušenost,

jak obstát ve zkoušce, ať ji nezištně předá dál.

Má-li podobnou zkušenost celý národ,

měl by totéž učinit i on.

Odnauč nás násobit nečisté úmysly,

nauč nás nulou násobit

úmysly zlé, ty nechť jako lodičky

z kůry korkových dubů odplavou.

Pevné cedry zůstanou stát

pro stavbu lodí rybáře Petra,

pro svatostánky révou porostlé,

jež rodí hrozny mešního vína.

Tak jako se větví strom,

do plnosti rozvíjí se květ mandloňový,

tak roste touha a potřeba

slyšet Tvůj hlas zapsaný svědky.

Jen žádné klidné čekání.

Jít za Tebou máme ještě dnes,

směřovat výš a dál,

Tvým duchem nechat se prostoupit.

Dny špatné za námi snad už jsou,

za horizontem, za obzorem.

Zdát může se jen malověrným,

že zlo je pánem nás.

S Tebou spojeni jsme, Pane,

strunami harfovými,

duchovním poselstvím

a Tvou důvěrou v nás.

Přijď, přijď, prosím,

životadárný dešti,

přijď, Pane, nám na pomoc,

voláme Tě, prosím, přijď,

ztiš naše duše,

přijď, uveď je do rovnovážné polohy,

přijď, velká duchovní sílo,

pomoz nám, prosím,

svlaž svým dotekem vyprahlé city,

voláme Tě, prosím, přijď,

tužku beru do ruky a píšu slova

v prosbě o pomoc!

Tisíckrát, tisíckrát vyřčená slova

vyslyší Pán

a hojivými slovy trpělivě bude léčit:

Jsem blízko, jsem u tebe, klidně lež.

Já věrné neopouštím.

To jen lidé znají

mazat med kolem úst

a písek přitom házet do očí.

Osnovy pro vzácné koberce

ze stříbrných nití Slunce a Měsíce,

protkávané Láskou,

koberce našich dnů

se připravují až někde vysoko nahoře

nad námi ve sférách duchovních,

na zemi se potom dotvářejí,

dotkávají rukama umělců, mužů a žen.

Božím slovem jsme spojeni

se sférami duchovními

někde vysoko nahoře nad námi.

Jsme spojeni s prostory Vesmíru,

s prostory Božími, s prostory Pána.

Můžeme si být proto úplně jistí,

že prvoplánově je v Božím plánu

Láska.

Láska je tu pro každého,

stejně jako naděje.

Být dobrý a milovat,

to učil nás náš Pán.

Rychle zapiš vytrysklá slova

nebo rozletí se

mávnutím křídel babočky bodlákové,

pel z jejích křídel odvane.

Zachyť myšlenku ještě v letu,

nebo rozplyne se, rozptýlí se

setřený pel z křídel babočky admirála.

Vzácného motýla nech doletět…

Tebou, Pane, byly inspirovány

tahy štětce Leonarda da Vinci,

směry dláta Michelangelova a ještě mnohých.

Život jim vdechly.

Kdo překonal utrpení,

nakročil ke zduchovnění.

Kdo chápe utrpení na kříži,

má blíž k pochopení Tebe, Pane.

Má blíž ke Vzkříšení,

k velkému vítězství sám nad sebou,

nad silami zla,

jež zlé zas jenom nabízejí.

Kdo prošel sám utrpením,

kdo nese svůj kříž

a nereptá, kdo přijímá ho jako Job,

má k Tobě, Pane, blíž.

Kdo překonal svou zkoušku

a prošel jí, silnější je,

zná Tvůj klid, jenž nabízíš,

pokoj a mír v duši, v celém já.

Pane, Ty pokoj odkazuješ nám,

pokoj už zde na zemi,

budeme-li ctít zákony Tvoje,

pokoj, jenž rozprostře se po Vzkříšení.

Sycený roztok až k úplnosti,

to jsou bolesti naše.

Zrodí se krystal zduchovnění,

přijde Tvůj pokoj a nastane klid.

Až lidé poznají, Pane, Tvůj hlas,

Tvá slova oslovující,

nemusí čekat na apokalypsy,

na kříže Janových vidění.

Roztoky lidských utrpení

nejsou dosud nasycené.

Ještě nenastal čas

úplného zduchovnění.

Zatím mnozí v bezradnosti čekají…

Podle velikých proroctví

k zduchovnění lidstva dojde –

geny jsou již tak naprogramovány…

Zkušenost Tvá, Pane,

je zatím plně přijímána

dušemi vyspělými, předběžci,

držiteli velikého poselství.

Mnozí věřící s náramkem růžence

k modlitbě spínají ruce,

touží po Tobě, milují Tě,

aniž Tvá slova zcela pochopili.

Až přijde pravý čas,

bez bázně předstoupí před Otce

a před Tvůj soud, Pane,

protože žít budou jako spravedliví,

nejenom občas v modlitbě

v Tvém příbytku, v chrámu Páně.

Tvůj domov je všude,

v nás, i v naší duši.

Plně Ti důvěřujeme, Pane náš,

proto vkládáme svůj život

i osudy svých blízkých

do rukou Tvých a Otcových.

Tobě se plně odevzdáváme, Pane,

protože neznáme, jen tušíme

Tvé plány a záměry s námi.

Víme však, že máme od Tebe úkoly.

Každá služba blízkým,

každá služba je službou Tobě.

Ne náhodou procházet máme zkouškami

bez reptání, bez pochybování.

Překračuji časoprostor,

ocitám se uprostřed budoucích dějů –

Proto snad, Pane můj,

abys naznačil, abys ukázal,

že jiné zdroje jsou životodárné,

že jinak tvoří se Vesmírná alchymie,

než zvyklí jsme, zpyšnělí

znalostí vědců a měřidel přístrojů.

Tvá vzácná slova

tak jako kapky živé vody

budeme zachycovat dlaněmi,

sepjatými prsty,

aby neunikla ani drobná kapka,

budeme tvář omývat vodou

a Tvými slovy, jež svědkové zapsali,

obývat budeme svoji duši.

Pochopit Tvá podobenství,

Tvá poselství, určená všem,

není snadné bez vykladačů.

Kdo však úplně pochopí – užasne.

Po celém těle, všemi žilami,

až do konečků prstů

rozlije se Poznání,

rozhostí se klid.

Ty totiž víš.

Víš, jak může se zachovat svět,

to učil jsi nás,

to nacházíme ve slovech Tvých.

Hledal jsi učedníky,

aby Tvé učení šířili dál,

po Svaté zemi, do Říma, pod pinie,

do všech rovnoběžek a poledníků.

Ty věrné, jimž svatá jsou Tvá slova, Pane,

kteří šíří Tvoji zvěst,

pozvedáš k sobě duchovní cestou,

pozvedneš je k sobě trvale.

Oni jsou těmi obdařenými

úkolem hlásat Lásku

a žít ji nesmlouvavě,

oni jsou první obdařeni zkouškami,

aby pochopili Tvou oběť.

Procházet zkouškami náhodné není,

to Vzkříšením ukázal jsi,

svou cestou zpátky k Otci.

I my, jeho děti,

na cestu zpět se těšíme,

čekáme na cestu do ráje,

na zklidnění v duších už teď na zemi.

Slibujeme šířit naději a světlo,

Tvůj veliký odkaz, dobré energie,

budeme šířit Lásku a skromnost.

Jiné cesty pro roky příští není.

Všechny uzlové body našich energií,

všechny čakrové dráhy jsou zprůchodněny

a směřují k té nejvyšší na temeni hlavy,

k sídlu duchovních energií.

Na předěl věků připravujeme se,

na příchod Nového věku,

na příchod Tvůj mezi nás,

na příchod Tvůj na zemi.

Víme, že takový čas už nastane brzy,

že Vzkříšení člověka pozvolna nastává.

Vzkříšení lidstva je Tvůj cíl,

jeho zduchovnění.

Dlouhá je cesta k pochopení Tebe, Pane,

dlouhá je cesta k zduchovnění.

Jednou pozemské přiblíží se Tobě, Pane,

pozemské přiblíží se nebi.

Vzkříšení po svém příkladu

celé planety Země připravuješ,

její zduchovnění, ona pak

do Vesmíru rozšíří Tvoje působení.

Jako zpětná vazba

jako zákon o akci a reakci,

jako veliký příklad pro nás pro všechny

je Tvůj pozemský život a Tvé činy,

Po svém nanebevstoupení

řídíš spolu s Otcem chod na Zemi

jako správce její.

Pokračováním pověřil jsi ty,

kteří Tebe úplně pochopili.

Tvá slova jsou často hlavolamy,

jež pochopit lze jen duší, zevnitř, citem,

i když o nich mluvíme, píšeme slovy.

Slovo je dar od Boha,

slovem jsme spojeni s Božími zákony,

jež řídí Vesmír a všechno kolem nás.

Slovo je mocné, všemocné Slovo.

Na počátku bylo Slovo.

Na počátku byl záměr Tvůj, Otče, stvořit

člověka k obrazu svému jako pokračovatele.

K Tobě skrze Syna přiblíží se.

Je nesmírnou ctí pro člověka

rozumět Ti, být Tobě podobný,

být poctěn touhou blížit se Ti

v životě i po smrti.

Ti, kteří Tebe pochopili,

mají velikou, nesnadnou práci

šířit Tvá slova, světlo a naději,

do zmatků vnášet Tvůj klid.

Oni dobře vědí,

jak nesnadný a závažný je to úkol

ve světě, kde se množí spory

a zbožštěny jsou zlaťáky.

Úkol je to povýšený nade vše,

nádherný – šířit Tvá slova,

světlo a naději,

hlásat Lásku a žít Láskou….

Lásku všeobjímající,

Lásku k Tobě, Pane, a k Tvému Otci,

Lásku úplnou, lásku manželskou,

Lásku k dětem,

Lásku ke všem lidem,

Lásku k živým tvorům,

Lásku ke své zemi,

Lásku dokonce i k nepříteli.

Živný proud

Tvých vzácných slov způsobil,

že lidmi jsme stále víc

duchovnějšími.

Živný proud

Tvé lásky způsobil,

že zlé úmysly nemohou zvítězit,

že život bude věčný.

Pane, Ty vedeš ruku toho,

kdo píše o Tvém slavném

Zmrtvýchvstání,

Ty vkládáš tužku do ruky teď mojí.

Mám zapsat svými slovy

Tvou velikou zásluhu

o zásadní obrat v lidské historii,

nakročení k vládě Lásky.

Teprve teď odhalujeme

jádro věci, skrývané pod slupkami.

Teprve teď jsme prostoupeni

velikým poznáním tajemství Vzkříšení.

Teprve teď se v nás rozlévá celistvý klid.

Teprve teď víme,

že pod Tvým vedením, Pane,

se rozsvítí Země Tvým světlem.

Rozhostí se klid a mír

v duších nás všech.

Náš národ má dost síly

žít podle Tvých zákonů.

Děkuji za poznání, Pane,

za poznání Tvého světla,

jehož záře z Tebe vychází

a rozsvěcuje oblohu.

Děkuji za poznání všech evangelií,

jež zvěstují Tvé Vzkříšení.

Děkuji za poznání, které je

pravou potravou zvídavé duše.

Děkuji za poznání,

díky němuž dozráváme.

Děkuji za víru, za naději,

za Lásku a za poznání.

Děkuji za rozpoznání dobra,

děkuji za Milost tvorby Otcem danou,

děkuji za blízkost božího Ducha,

děkuji za poznání Tebe, Pane.

Věra Ludíková