R O Z L O U Č E N Í

Všem je teď smutno. Příchází konec.

Rej krůpějí bubnuje divoký tanec,

samo nebe pláče, slzou se zalyká,

jezero se chvěje a bolestí vzdychá.

Zamyšlen do okénka hledím,

na srdci smutku strunu ladím.

však přece v kalu smutku zdá se mi,

že příroda nám chce ulehčit těžké chvíle loučení.

To tam slunka kouzlo, i les už nevoní,

snad brzy na vrata roku chmurná jeseň zazvoní.

Vím, chceš, aby jak u nás ráno

na všechny se slunko smálo.

Neříkej, že je nás málo!

Však všechny pojí idea –

by každá bytost na světě sťastný život měla.

To chce celý dobrý lid. A chceš-li zajistiti světu klid,

bojuj: za mír, za vlast, za socialismus!

F. J. Kubišta

Vysázeno 8.8.1952 ve 13.20 hodin.

Redakce upřímně děkuje všem spolupracovníkům!