Studijní literární cesta II. Slovensko 1958 KPÚ - kabinet českého jazyka-Gottwaldon Ú v o d e m. F.Omelka, pracovník KÚ v Gottwaldově Krajský ústav pro další vzdělávání učitelů v Košicích, s nímž má KÚ v Gottwaldově pracovní družbu, pozval mě v červenci 1956 na literární exkurzi. Její celkový obsah byl dán heslem „Po stopách slovenských spisovatelů“. Pět dní jsme putovali od Košic až po Žilinu a zpět. Navštívili jsme knihovny, muzea a památná místa, která měla přímý vztah k životu vlekých slovenských spisovatelů - P.O.Hviezdoslava, J. Kollára, A. Sládkoviče, J. Gregora-Tajovského, M. Kukučína, S. Chalúpky, F. Krále, J. Botta, T.Vansové, S.H.Vajanského, M.Rázuse a četných jiných - a odnesli jsme si mnoho nezapomenutelných dojmů. Přitom jsme s obdivem sledovali i nerušený hospodářský rozkvět Slovenska přítomných dnů. Po návratu jsem rekapituloval své zážitky a hodnotil jsem, co nám exkurze dala a jaký je z ní užitek. Dospěl jsem k těmto závěrům ! 1. Především má význam pro vlastní p o z n á n í. Nejde jen o holá fakta, která lze snadno načerpat z knih. Jde o poznání prostředí, v němž spisovatel žil a tvořil. O poznání lidu, s nímž se stýkal a jejž ve svých pracích zobrazil. Přímým názorem si ujasníme mnohé vztahy mezi životem a dílem spisovatele, které nám dosud unikaly. 2. Literární exkurze má také nemalý význam propagační. Početná skupina učitelů chtěj nechtěj vzbudí na vesnici i v menším městě značnou pozornost. Lidé se bezděky ptají, proč ta návštěva, jaký je účel této výpravy ze vzdáleného kraje - a to je zajisté v mnoha případech podnětem, aby revidovali svůj chladnoucí vztah k místním rodákům, kteří se nějakým způsobem zasloužili o národ. A je nutno tuto tradici úcty k zasloužilým lidem pěstovat. Pěkně to vystihuje epitaf na náhrobku Jégé v Dolním Kubíně: „Úcta k mŕtvým znamená šírit ích úctu medzi živými.“ 3. Nejedn - třeba i drobný, ale nový - poznatek je možno zachránit pro literární historii. Styk s těmi, kteří spisovatele znali, kteří s ním žili a pracovali, přinese návštěvníkům leccos, co uniklo literárnímu historikovi. Záleží jenom na vedoucích a účastnících exkurze, aby takové drobty pečlivě zaznamenávali a na příslušných místech publikovali. 4. Výtěžek literární exkurze se jistě projeví ve výchovně vyučovací praxi. Třicet nadšených učitelů mateřského jazyka, jejichž láska k slovenské literatuře a tím i národní hrdost podstatně vzrostly, bude jistě učit o slovenských spisovatelích zcela jinak než před exkurzí. Naplněn těmito dojmy začal jsem plánovat první literární exkurzi učitelů českého jazyka z Gottwaldovského kraje. Šlo především o členy kabinetu jazyka českého a aktivisty, kteří s kabinetem živě spolupracovali. Účast na exkurzi byla pro ně jednak odměnou za mimořádnou celoroční práci, jednak poskytovala záruku, že poznatků z exkurze bude využito co nejlépe. Náplní této exkurze, konané ve dnech 12.-16. července roku 1957, byly návštěva Prahy (Památník písemnictví), Bílé hory, Jiráskovo muzeum - a pak putování po stopách života a díla Aloise Jiráska a Boženy Němcové v sv a vých.Čechách. Novinkou této exkurze bylo, že jsme se neomezili na život a dílo spisovatelů mrtvých, nýbrž že jsme uskutečnili dvě besedy se spisovateli nynějšími: s básníkem Janem Čarkem a prozaikem Bohumilem Říhou.Tento prvek znamenal neobyčejné oživení a zkvalitnění celého zájezdu. Literární exkurze 1957 přinesla mimo jiné další závažný poznatek: že totiž několikadenní cílevědomé a připravené putování prohlubuje velmi výrazně kolektivní cítění pracovníků v kabinetu jazyka českého a dovede je nadchnout pro radostné plnění všech pracovních úkolů v nastávajícícm školním roce. Několik dojmů z této literární exkurze je zachyceno v článku s. Štěpána Kužmy: V ranních hodinách 12. července 1957 opustilo 32 šťastných vyvolenců Gottwaldov. Vedoucí kabinetu českého jazyka s. František Omelka vypracoval s velikou péčí a dobrým rozmyslem plán celé exkurze , jejímž cílem bylo toho dne naše kulturní centrum - caput regni - Praha. Cestou jsme učinili několik poučných zastávek. V Prostějově jsme vzpomněli pamaátky básníka „jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít“. Prohlédli jsme si muzeum Jiřího Wolkra a s dojetím jsme si znovu uvědomili na jeho hrobě, že „dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let“. Další cenné zastavení patřilo statečnému básníku, novináři a politiku K.H. Borovskému v jeho muzeu v Havlíčkově Brodě. Mužně k nám promlouval hlavně Havlíček Tyrolských elegií a hrdinného protibachovského odboje. Po Havlíčkově Brodě nás přilákalo rodiště Tylovo, Hory Kutné, to starobylé, historií našeho národa dýšící město, které je architektonicky i literárně tak zajímavé. Večerní Praha pak dovršuje bohatství našich dojmů. Další den zahajujeme besedu se spisovatelem J. Čarkem. Od této chvíle nás provázel vedoucí kabinetu českého jazyka KÚ v Praze s. Václav Kamelský, který zkvalitnil jako dobrý odborník a zpříjemnil jako vtipný společník celou naši literární exkurzi. Připravil též velmi šťastně besedu s básníkem J. Čarkem, kterého jsme si pro jeho jemnou až plachou, ale přitom statečnou duši velmi oblíbili. Jeho verše, vydechující vůni a kouzlo jihočeského kraje, zkrášlily naši exkurzi. A teď přichází opravdový déšť našich dojmů. Výstava J. A. Komenského ve Valdštejnském paláci. Tu jsme si připomněli mimo ji-né, jak naplňujeme teouto exkurszí odkaz našeho velkého pedagoga, jenž doporučoval prohlubování vzdělání cestováním. Procházkou starobylou Prahou, kde k nám promlouvá téměř každá budova, každý kámen, se dostáváme za pečlivého výkladu s. Kamel- ského do Památníku národního písemnictví, který se stává perlou naší exkurze. Bohatý den jsme zakončili ještě prohlídkou Jiráskova muzea ve Hvězdě na Bílé hoře. Tu k nám promlouvaly důvěrně známé postavy Jiráskových děl a zavanul k nám dojemně duch českých dějin, jejž dovedl Jirásek tak působivě evokovat. Plně jsme si tu uvědomili Jiráskovu lásku k lidu a jeho víru v lid. Jako by tu k nám promluvil Hlasivec z románu Na dvoře vévodském:“Neprohlédne-li lid, všechna naše práce bude marnou.“ Pražský den přinesl opravdové duševní hody a jeho dojmy nám budou častokrát defilovat v obnovených vzpomínkách. Třetího dne odjíždíme do Poděbrad a zahajujeme další úsek literární pouti zdařilou a srdečnou besedou se spisovatelem B. Říhou. Obě besedy s našimi známými autory nám pootevřely pohled do básníkovy tvůrčí činnosti, důvěrněji nás seznámily s dílem i osobností obou spisovatelů a poučily nás také o různých problémech naší literatury. A přes památný selský Chlumec přijíždíme do České Skalice, do Ratibořic a Babiččina údolí, kde s láskou i pohnutím kráčíme ve šlépějích krásné a líbezné paní. Vedle památných míst, vyzařujících vzpomínky na politický, strastiplný a hrdinný život B. Němcové, k nám promlouvají verše Halasovy a Seifertovy, oslavující velkou autorku Babičky. Toto vhodné literární podbarvení připravil jemnou a citlivou rukou opět s. Kamelský. Večer třetího dne jsme již v Jiráskově koutě na Jiráskově chatě v Dobrošově, jejíž věž nám dala pohled na celý Jiráskův kraj. Byla to jakási příprava na čtvrtý - Jiráskův - den. Defilují tu Náchod se zámkem, náměstím, hlavně pak Hronov s mnohými reminiscencemi na Aloise Jiráska a jeho kroniku U nás a s krásným čtením u jeho hrobu. A v jakémsi nadplánu jsme ještě odskočili (jeli jsme autobusem - proto jsme byli hodně pohybliví) do Malých Svatoňovic, abychom v Čapkově muzeu pobesedovali s bratry Čapkovými, hlavně s Karlem a nahlédli zvědavě do jeho rodného kraje - do „Krakonošovy zahrady“, jak tento kout Karel Čapek nazývá. Sem umístil i děj svých pohádek a na tento kraj vzpomíná i v Obrázcích z domova. A než se sešel den s nocí, jsme již ve staroslavné, literární a kulturně historickými tradicemi naplněné Litomyšli. Pátého dne absolvujeme prohlídku starobylého náměstí, odkud k nám promlouvají osoby a děje Filosofské historie a jiných Jiráskových děl, prohlížíme zámek, vzpomínáme v rodném domě na B. Smetanu i poslední tragické okamžiky ze života B. Němcové. Hlásí se tu k nám i literární odkaz T. Novákové a jiných umělců. Po poslední zastávce v Brně se vracíme - nasyceni překrásnými dojmy a prohřáti setkáními s tolika památnými a drahými kouty naší vlasti - do Gottwaldova. Svorně si říkáme: „Bylo to krásné, ale bylo toho málo.“ Kolik zajímavých novinek nejen pro sebe, ale i pro své žáky si odvážíme z exkurze ! A celý kolektiv učitelů - funkcionářů, již tvoří armádu pracovníků v různých sekcích českého jazyka, se tu sblížil, což dává předpoklady k ještě úspěšňější práci. Budiž uveden ještě jeden klad exkurze: naprostý soulad a přátelské ovzduší, jež nebylo narušeno ani jediným rozporem. Při jedné příležitosti naznačil s. Omelka, že bude snahou KÚ pořádat tyto exkurze pravidelně - a to nejen v naší vlasti, ale i do zahraničí. Tož - vivant, crescant, floreant! První studijní zájezd v roce 1957 se všestranně vydařil. Účastníci se rozjížděli se slibem s. vedoucího, že příští celoroční spolupráci s KÚ zakončí literárně vlastivědnou exkurzí na Slovensko. Nezůstalo jen při slibu. Ve dnech 8.-12. července 1958 uspořádal kabinet českého jazyka při KÚ v Gottwaldově druhou literární exkurzi, tentokrát pod heslem PO STOPÁCH SLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ A SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO POVSTÁNÍ. Účelem této studijní cesty, pokračuje s. Omelka, bylo hlubší poznámí slovenské literatury, a to jednak návštěvou památných míst, jednak besedami se slovenskými spisovateli. Nepodařilo se nám bohužel zajistit některého slovenského spisovatele pro besedu, třebaže jsme podnikli několik pokusů. Spisovatelé se zdržovali většinou mimo místa, kterými jsme projížděli. František Hečko nám např. napsal: „Súdruhovia, nehnevajte sa, ale nebudem v Marti- ne. Prajem Vám všetko najlepšie. Česť práci! František Hečko.“ A právě na besedu s ním jsme se upřímně těšili ... Byli jsme proto velmi rádi, když v posledních týdnech před odjezdem nám přislíbil besedu spisovatel Bohumír Četyna, který ji pak uskutečnil v Rožnově pod Radhoštěm. Další cíl, který jsme sledovali při letošním zájezdu, bylo prohlubování poznatků pro zkvalitnění výuky vlastenecké. Tohoto cíle bylo plně dosaženo besedou s přímým účastníkem Slovenského národního povstání (tajemníkem SNB v B. Bystrici s. Frant. Majerským), prohlídkou Muzea SNP v B. Bystrici, poutavou besedou s ředitelkou NŠ školy v Donovalech, které měly v SNP tak významnou roli, návštěvou památníku franc. protifašistických bojovníků u Strečna a masových hrobů v Kremničce, kde vyložila účastníkům exkurze tehdejší události manželka ředitele tamější školy. Vyvrcholením této části exkurze byla pietní návštěva velkého hřbitova ve Zvolenu, kde jsou pochovány desetitisíce sovětských a rumunských vojáků padlých na slovenské půdě. Odtamtud jsme odcházeli s velkým citovým dojetím a s pevným odhodláním ještě bojovněji vystupovat proti všem, kdož by chtěli uvrhnout svět do nové zkázy. Kromě cílů již uvedených chtěli jsme svou cestou přispět k utužení družby mezi Čechy a Slováky. Myslím, že i po této stránce můžeme být spokojeni - naše styky s významnými kulturními činiteli (s dr. Brtáň aj.) i s ostatními Slováky byly upřímné a srdečné. V nejednom případě projevili Slováci nelíčenou radost nad tím, že se čeští učitelé tak opravdově zajímají o slovenskou literaturu i o Slovenské národní povstání, a s příkladnou ochotou vyšli nám vstříc (např. v martinském muzeu, v Matici, v JSŠ a j.). Po stránce organizační přinesla i tato exkurze něco nového: mnohé účastníky studijní cesty jsem předem požádal, aby si připravili stručný výklad o určitém úseku cesty nebo o některém spisovateli. Zhostili se svých úkolů s podivuhodnou důkladností a pečlivostí, jejich výklady byly přijímány s velkým porozuměním. Při závěrečné besedě byl právě tento nový prvek hodnocen jako velmi kladný přínos. A tak zbývá už jen několik slov o dalších perspektivách: Jsou velké a radostné: západní Morava, jižní Čechy, po stopách Jiráskova Bratrstva ... potom snad i NDR (Kollár, Goethe, Schiller), Polsko atd. A nové a nové formy: stále pečlivější a promyšlenější příprava, zaktivování všech účastníků pro určitý podíl na exkurzi, přenášení zkušeností do okresů a pořádání literárních exkurzí v menším rozsahu pro stále vzrůstající počet uřitelů ... Spějeme mílovými kroky k socialismu. Socialismus znamená i nového člověka. Vychovávat nového člověka může jen učitel dalekých obzorů, smělé fantazie a hlubokého vzdělání. K výchově takového učitele přispívají velmi významně i literární exkurze. Ani jediný účastník nezůstal stranou, každý obohatil exkurzi nějakým příspěvkem. Tak si přichystal s. Valášek poučení o bojích u Strečna a Priokpy za SNP v srpnu 1944. O historii Turco a zvláště Martina, v němž se v 19. a 20. století soustřeďoval národní, politický a kulturní život slovenských vlastenců, uslyšeli účastníci od s. Krausové. O martinském hřbitově, slovenském Slavíně, nás poučil informátor nejpovolanější, slovenský literární historik dr. Rud. Brtáň. S Turčanskou zahrádkou po stránce zeměpisně turistické a s přímou účastí Martina na povstání nás seznámil s. oši dr. Slaměník. O vodních dílech na Váhu a Oravě a o kdysi chudém, dnes průmyslovém Oravsku nás podrobně informoval s. Kraus. Život Petra Jilemnického s námi zopakoval s. Manďák. Poznatky o Hviezdoslavovi hodnotně doplnil s. Batík, o Kukučínovi v Jasonové pohovořil s. Kužma, jánošíkovskou tradici a literaturu připomněl s. Batík, SNP v samém jeho centru v Nízkých Tatrách živě nám přiblížil náš milý host z KÚ v Praze, s. V. Kamelský a skvělá recitátorka s. Kočíbová. V předposlední den zájezdu byla nám informátorkou s. Moudrá, o životě a díle J. Gregora Tajovského si připravil referát s. Řezníček. Na poslední den zájezdu domluvil s. Omelka besedu s valašským spisovatelem Bohumírem Četynou, s. Chytil nám vykládal o slavnostním jubilejním odhalení pomníku básníka Františka Táborského v Bystřici pod Hestýnem. Výstavkou díla tohoto slavného bystřického rodáka nás provázel s. ředitel Barbořík, hlavní její inspirátor. Zájezd nebyl tedy „výletem do neznáma“. Předcházela mu promyšlená a cílevědomá příprava a v několika případech i opravdová pracovní a přátelská družba mezi Čechy a Slováky. Jmenný seznam účastníků v r. 1958 1.Čermáková Jarmila, Kyjov 2.Fialová Heřma, Uherské hradiště 3.Horáčková Růžena, Gottwaldov 4.Jolůínková Josefa, Gottwaldov 5.Krausová Libuše, Holešov 6.Kočíbová Jarmila, Praha 7.Lukašíková Anna, Napajedla 8.Mašková-Hössová Anežka, Blatnice 9.Měkotová Anna, Horní Bečva 10.Moudrá Vlasta, Gottwaldov 11.Procházková Svatava, Léskovec 12.Tkadlecová Jarmila, Rožnov 13.Urbášková Věra, Strážnice 14.Valášková Jarmila, Nivnice 15.Vojkůvková Marie, Bohuslavice 16.Křivá Anežka, Gottwaldov 17.Batík Miroslav, Gottwaldov 18.Chytil František, Bystřice pod Hestýnem 19.Kamelský Václav, Praha 20.Kraus Jan, Kašava 21.Kužma Štěpán, Gottwaldov 22.Manďák František, Trnava 23.Misař Alexander, Gottwaldov 24.Omelka František, Gottwaldov 25.Řezníček Bohumil, Kroměříž 26.Dr Josef Slaměník, Gottwaldov 27.Dr Studnička Alois, Veselí 28.Valášek Jaroslav, Nivnice 29.Vlk Ludvík, Valašské Klobouky 30.Doležel Jaroslav, Lhota u Malonovic - řidič autobusu. (viz fotografii č. 12 - Účastníci zájezdu při setkání s býv. min. Ant. Štefánkou v Ružomberku.) DENNÍ CESTOVNÍ PROGRAM 1.den (8. červenec) GOTTWALDOV - MARTIN Petr Jilemnický - Povstání v Turci 1944 - Turčanská zahrádka a Martin - Martinský SLAVÍN V úterý 8. července 1958 vyjel v 8 hodin luxusní autobus se 26 účastníky zájezdu z Gottwaldova do Vizovic, kde jsme si prohlédli pěknou budovu nové JSŠ. Na rozchodnou, jako milou zdravici na cestu Slovenskem, zarecitovala nám žákyně této čkoly, letošní vítězka krajské a účastnice ústřední recitační SDUT, Hviezdoslavovu báseň Rozhovor kvietkov. Jízda přes Vsetín (přisedli s. Vlk a s. Procházková), Valašské Meziříčí a Rožnov (přisedla s. Tkadlecová) byla provázena ještě deštěm. Při horské túře Třeštík, Bumbalka strašily nás už jen mraky, v Makově na Slovensku svítilo slunce s neopustilo nás pak po celých pět dalších dní, krásných po všech stránkách. Podle rozvodněné Kysuce a luk a polí zabahněných nedávnou povodní jsme dorazili na Čadcu. Krátkou zastávku u pamětní desky Petra Jilemnického na budově nová JSŠ vyplnil s. Manďák životopisným výňatkem k doslovu ke Kronice. Připomněli jsme si autorovu dojemnou obětavost, s jakou mírnil hmotnou i duševní bídu dětí i dospělých v ubohém a chudobném tehdy kysuckém kraji, jeho hledání východiska ve víře v lepší společenský řád a odchod za jeho poznáním do SSSR ... těžké osobní nesnáze a utrpení pro boj za vítězství komunismu. První naše kroky na slovenské půdě nás zavedly v místa, kde jeden z nás - český učitel - zanechal po sobě tak pozoruhodné lidské, stranické a literární dílo! Po obědě a letmé prohlídce Žiliny se zajímavě řešenou jižní stranou hlavního náměstí jsme nastoupili cestu k Martinu. Zastavili jsme se u Strečna u monumentálního památníku francouzských partyzánů z r. 1944, který tu byl před dvěma lety slavnostně odhalen za přítomnosti hostí z Francie a pozůstalých po phřbených hrdinech. (Fotografie č. 1 - Památník francouzských partyzánů.) Soudruh Valášek nám velmi podrobně vysvětlil situaci bojů i jejich průběh. Koncem srpna 1944 se blížily od Žiliny sem k Strčňanské úžině německé branné síly, aby obsadily turčanskou kotlinu. První partyzánská brigáda za velení sovětského nadporučíka Voličko měla za úkol zabránit vstupu německých vojsk do Turco, a proto se rozhodla bránit strečňanský průsmyk, před kterým nyní stojíme. Hlavní nápor německých sil se očekával na levém břehu Váhu v prostoru zříceniny hradu Strečna. Partyzánské jednotky tu byly proto posíleny rotou francouzských partyzánů. Dne 31. srpna se podařilo přece Němcům prorazit ke Strečnu. Avšak hrdinným bojem francouzských partyzánů byli vrženi zpět a jejich postup aspoň na dva dny zastaven. Z vděčnosti byl tu padlým partyzánům zbudován tento pomník.